No way? Norway!

October 14, 2014 - Stanislav Nechutný - Cestování

Letos jsme od 15. do 22. srpna vyrazili s přáteli do Norska na dovolenou.

Cesta

Původně jsme zvažovali let do Bergenu a poté se po Norsku pohybovat pomocí autobusů a vlaků. Bohužel cena byla ve výsledku vysoká. Autobusem do Norska bychom si moc nepomohli, takže volba nakonec padla na půjčení auta. Ve výsledku se to ukázalo jako zcela ideální volba. Díky autu nebyl problém někde zůstat déle, popojet kousek k místu na spaní apod.

Pro dopravu jsme si nakonec půjčili vůz Škoda Octavia, který dva týdny před naší cestou sjel z výrobní linky. Vyrazili jsme na Ústí nad Labem, kde jsme auto plně donacpali nákupem jídla v Makru a vyrazili přes Německo na trajekt v Dánsku. V Německu jsme přejeli sjezd na Berlín a jeli tedy přes Hamburg. Cestou jsme natrefili na zácpu a přijeli k trajektu s 3 hodinovým spožděním. Naštěstí jsme měli v plánu u trajektu dospat a trajekt odjížděl až v 9:30, takže nedošlo k žádným komplikacím.

Nalodění na trajekt proběhlo celkem rychle a čekala nás 4.5 hodinová cesta. Zpočátku jsme byli na horní palubě a fotili, poté jsme se přesunuli do podpalubí, kde jsme na přídi strávili cestu v pohodlných polstrovaných křesílkách a řidiči dospali noc.

Po Norsku nás už čekalo jen necelých 300km, kdy jsme postupně vystoupali do výšky až 1 200 m.n.m. V téhle výšce už byla docela zima a byl vidět sníh. Pak už jsme celkem rychle sestoupili tunely zas na úroveň moře. Na tunely jsou v Norsku celkem ujetý. Najdete je tu skoro všude, jsou často vytesány jen do skály bez nějakého betonu a dosahují délky kolem 7-10km. Není neobvyklé, že v tunelech je klesání/stoupání kolem 10%, že jsou zatočeny do třípatrové spirály, nebo i natrefíte na kruhové objezdy dělící tunel na několik dalších.

Kousek před Oddou jsme měli první naplánovanou zastávku - vodopád Låtefossen. Dva obrovské 165m vysoké vodopády stékají ze skály pod kamenný most, na kterém stojíte. Krásný pohled, který na fotografii nejde zachytit.

Do městečka Odda to už byl jen kousek. Dojeli jsme až kolem 21 hodiny, takže infocentrum bylo zavřeno. Po zkouknutí mapy jsme se rozhodli zajet pod ledovec k Buer, kde by snad mohlo být místo k přespání. Jedno pěkné místo bylo už obsazené, takže jsme rozbalili stany až u vodopádů říčky Reinåna.

Trolltunga

Ráno jsme pobalili stany, potkali skupinku 4 čechů, kteří nám poradili dalších několik míst kam se stavit a popřáli hezkou cestu. Sjeli jsme do Oddy do infocentra, zkoukli mapu, vzali pár letáčků a vyrazili na parkoviště pod Trolltungu. Na parkovišti jsme zaparkovali vedle jiného českého auta a cestou k parkovacím hodinám jsme viděli ještě jedno auto s českými značkami. Parkovné na 24h bylo za 200 NOK. Pak už jsme naházeli věci do batohů a vyrazili.

Čekalo nás "jen" 11 km, ale poměrně náročných. Na prvním kilometru nás čekalo 300m převýšení, celkové bylo něco přes 750m. Hned na prvním stoupání jsme potkali v opačném směru dvě češky, které měli to auto vedle nás. Poptali jsme se na cestu, jak se líbilo a pokračovali. Počasí nám bohužel celou dobu příliš nepřálo a tak po prvních pár kilometrech začal slejvák, který trval skoro celou cestu. Po zhruba 5 hodinách cesty jsme dorazili do cíle. Prohlídli jsme si Trolltungu a šli vybrat nějaké pěkné místo pro stany. Po postavení stanů jsme zašli udělat pár fotek na Trolltungu, ale už se stmívalo. Poté jsme ještě zašli k nedalekému sněhu, kde jsme si "zabobovali" v srpnu :-).

Druhý den ráno jsme šli udělat fotky na Trolltungu dříve, než začnou chodit další turisté. Pobalili jsme stany a vyrazili zpátky. Cesta zpátky nám zabrala asi jen 3-4 hodiny. Cestu dolu k parkovišti jsme zvolili druhou, kolem zavřené lanovky.

Eidfjord

Po úspěšném zdolání Trolltungy jsme se naskládali do auta a vyrazili k Eidfjordu. Cestou jsme jeli tunelem v kterém byl kruhový objezd a bohužel jsme použili špatný sjezd. Jeli jsme tedy asi další 3 km tunelem, vjeli na most zpoplatněný 150 NOK, přejeli ho a vjeli do dalšího tunelu. V něm byl další kruhový objezd, takže jsme se otočili, za dalších 150 NOK přejeli most zpět a už na kruhovém objezdu odbočili správně. Chyba za 1 000 CZK.

Po příjezdu do Eidfjordu jsme koukli na mapu a vybrali místo, kde by snad mohlo jít přespat - taková zapadlá silnička. Nakonec jsme spali docela blízko silnice, ale večer po ní projelo 1 auto a pak už byl až do rána klid.

Ráno jsme se vrátili do Eidfjordu, kde jsme navštívili místní přírodovědné muzeum. Shlédli jsme dokumentární film a pak si prošli expozici. U všech vystavených exemplářů byli cedulky nejen v norštině, ale i angličtině a němčině, takže jsme si z toho i něco málo odnesli. Dozvěděli jsme se třeba, že křečkové, které jsme viděli pobýhat v té zimě u Trolltungy, se vždy jednou za 4 roky přemnoží až na 200 milionů kusů a pak zas jejich populace rapidně poklesne.

Náš směr pak směřoval k Måbødalen - údolí s obrovským vodopádem. Zaparkovali jsme auto a vydali se na krátkou vycházku. Většina cesty bylo lezení po kamenech a tak nám to zabralo poměrně dost času. Cestou byla v kamenech zakleslá i náprava náklaďáku a plechy. Došli jsme skoro až pod obrovský vodopád (182 m), kde jsme udělali několik fotek a vydali se zas zpět. Poté jsme přejeli autem nad vodopád, kde jsme si ho prohlédli zvrchu.

Odsud jsme se vydali po cestě výš s tím, že bychom mohli narazit na pěkné místo pro utáboření. Bohužel jak jsme stále stoupali, tak klesala venkovní teplota, takže ze spaní zde sešlo. Narazili jsme ovšem na obrovskou přehradu Sysenvatnet, kterou jsme si prohlédli a druhý den se o ní dozvěděli víc.

Pro přespání jsme tedy sjeli dolu k Eidfjordu a vyrazili zas po malé silničce údolím. Hledání se hned napoprvé vydařilo a našli jsme sympatické místo u řeky, kde jsme rozložili stany.

Ráno jsme vyrazili do infocentra v Eidfjordu, kde jsme přes internet zaplatili mýtné, které jsme omylem projeli při cestě do Eidfjordu. Stavili jsme se nakoupit - ochutnal jsem místní pivo (celkem dobré) a koupili jsme další chleba.

Dalším naším cílem byla vodní elektrárna SIMA Statkraft. Vodní elektrárna vybudovaná ve skále s víc jak 30 km tunelů pro zásobování vodou z širého okolí, kolem 100 km servisních tunelů a výkonem pro celý Bergen. Bohužel jsme přišli k recepci 20. srpna a exkurze jsou otevřené jen od 15. června do 15. srpna. Za zeptání člověk nic nedá a dostalo se nám odpovědi, že na 12 hodinu mají objednaný autobus rakušáků, tak pokud se vejdem a jejich průvodce proti tomu nebude nic mít, tak nás taky provedou. Po půl hodině čekání přijeli a místo bylo. Jelikož byl výklad v němčině a prý z toho tak nebudeme nic mít, tak jsme měli vstup zdarma místo 75 NOK. Napřed jsme shlédli zhruba půlhodinový dokument o výstavbě a poté nás naložili do autobusu. Autobus zajel chodbou 700 m do skály, kde jsme vystoupili a prošli se místností s turbínami. Jedna byla zrovna rozebraná pro údržbu a tak se nám naskytl pěkný pohled do útrob. Mimo jiné jsme se také dozvěděli, že ta přehrada ke které jsme včera dojeli byla postavena jako jedna ze zásob vody pro tuto vodní elektrárnu - docela dálka.

Odda

Po návštěvě elektrárny jsme se opět vydali k Oddě, kde jsme chtěli navštívit ledovec Søndre Folgefonna, který je se svými 168km² třetím největším ledovcem v Norsku. Autem jsme vystoupali až na parkoviště u Buer, kde jsme nechali všechny věci a vyrazili jen na lehko k ledovci. Cesta je dlouhá zhruba 4km tam a to samé zpátky. Bohužel kvůli náročnosti terénu zabere cesta v jednom směru zhruba 1.5 hodiny.

Celá cesta je po břehu řeky vytékající z ledovce. Hned na začátku zaujme moře oblázkových věžiček. Dál pak cesta vede po kamenech a skále s tím, že jsou občas připravená lana pro snazší vylezení nahoru. Přímo k ledovci se nedoporučuje chodit, jelikož z něj odpadávají kusy ledu. Navíc na místě, kam dojdete, vás od ledovce odděluje prudká a studená řeka, která z něj vytéká. Voda z ledovce byla chuťově výborná :-). Cesta zpátky vede po stejné cestě a je při ni krásný výhled do údolí.

Po sestupu zpět k autu jsme popojeli blíže k fjordu, kde jsme se utábořili. Volných míst k táboření moc nebylo, takže na naše místo brzy dorazila trojice němců, kteří zde také postavili stan a chvilku po nich ještě někdo, s kým jsme se ani nebavili. Hned za stanama nám protékala říčka z ledovce, tak jsme využili příležitosti a vykoupali se v ní. Spát jsme šli poměrně brzo, jelikož nás zítra čekala již cesta na trajekt.

Cesta domu

Ráno jsme vstali kolem 6 ráno, zbalili věci do auta, nasnídali se a vyrazili. Po cestě zpátky jsme narazili na dvě dopravní omezení z důvodu opravy silnic. Provoz byl řízen kyvadlově, ale ne pomocí semaforů, jako jsem zvyklí z česka. V jednom pruhu pendlovalo vozidlo cestářů, které jelo první a vždy za sebe vzalo frontu aut, dovedlo je a zas se otočilo...

Během cesty k trajektu nám přišla SMS od Fjordline, že náš trajekt bude mít hodinu zpoždění. Rozhodli jsme se získaný čas využít zastavením po cestě u nějakého obchodu se suvenýry. Když už jsme přijížděli k městečku Brevik, tak nám přišla další SMS, že zpoždění se protahuje o další hodinu.

Zaparkovali jsme auto u přístavu a vydali se projít po městě. Po víc jak týdnu v Norsku bylo konečně hezké počasí. Do centra to je od trajektu chvilka chůze přístavem. Z náměstí s kašnou bylo vidět na kostel se hřbitovem a radnicí, který jsme se vydali také prohlídnout a poté se usadili v parku na lavičce. Když už uběhl nějaký čas, tak jsme šli zpět do auta a začli s odbavením do trajektu. U okénka nás poslala do řady 11. Při najíždění do řady se k nám přiřítil chlápek ve vestě a spustil anglicky, ať jedem do sedmičky. "No, ale u vjezdu nám řekli, ať jedem na 11." - "Jo, ty toho nakecaj, ale nemůžete je poslouchat :-)".

Po chvíli čekání jsme se již nalodili a vyjeli směr Dánsko. Při plavbě jsem poprvé a naposledy vytahl testové otázky na zbrojní průkaz, které jsem se měl v plánu učit při přesunech v autě. Po chvilce plavby jsme pochopili, proč asi měl trajekt takové zpoždění. Moře bylo celkem neklidné a některé vlny šplouchaly až na horní palubu. Jinak cesta proběhla v pořádku a večer jsme se mohli vylodit v Dánsku.

Po vylodění jsme dotankovali benzín a vyjeli domu. V raních hodinách jsme dojeli do česka a po chvilce už byli v Praze. Vyndali jsme batohy, dali auto umýt před vrácením a zašli zatím na oběd. Tím naše výprava skončila.